| O Turecku se někdy mluví jako o kolébce civilizací. Díky své strategické poloze bylo sídlem mnoha světových říší, které tu vytvořili Asyřané, Chattijci, Chetité, Frýgové, Urartové, Lýkové, Lýdové, Jónové, Peršané, Řekové, Římané, Byzantinci, Seldžukové, Osmané.......
Turecké kmeny do oblasti Anatólie začaly prnikat od 11. století ze Střední Ásie. Přinesly s sebou islám a turecký jazyk. V 15. století se stala oblast dnešního Turecka centrem Osmanské říše, která za doby sultána Süleymana Nádherného zahrnovala oblast Krymu, Maroka, Uher až po Jemen. Počátkem 17. století se říše začala teritoriálně zmenšovat. Zcela se však rozpadla až roku 1920, přežila tedy o pár let i Habsburskou řísi. Turecká republika byla vyhlášena po boji za nezávislost roku 1923. Prvním prezidentem byl zvolen bývalý vojenský důstojník Mustafa Kemal (viz. tato kapitola níže), později nazývaný Atatürk – otec Turků, který z Turecka učinil sekularizovaný stát.
Historie v datech:
7500 př.n.l.: na území Anatólie (asijská část Turecka) vznikají první
sídliště
2000 př.n.l.: ze severu pronikají do Anatólie Chetité
1594 př.n.l.: chetité si podmaňují Babylónii
1200 př.n.l.: zánik chetitské říše, trojská válka
900 př.n.l.: frýgové zakládají říši ve střední Anatólii¨
600 př.n.l.: ve vnitrozemí Anatólie založeno Lýdské království
547 př.n.l.: Kýros Veliký dobyl Sardy (centrum Lýdské říše), Anatólie součástí Perské říše
333 př.n.l.: Alexandr Veliký poráží perské vojsko, končí období perské
nadvlády
3. st.př.n.l.: poslední pergamský král Attalos III. Odkazuje svou říši
Římanům
330 n.l.: císař Konstantin I. Veliký přenáší své vladařské sídlo do
přebudovaného Byzationu (dnešní Istanbul) a přejmenovává ho
na Konstantinopol
391 n.l.: císař Theodosius I. vyhlašuje křesťanství za státní náboženství
395 n.l.: rozpad Římské říše na východní a západní, Konstantinopol se stává hlavním městem východní části říse
7. st.: na Arabském poloostrově vzniká nová momoteistická víra – islám
1071: seldžukové zvítězili nad byzantskými vojsky v bitvě u Manzikertu
(ve východní Anatólii), následuje rychlé pronikání tureckých
kočovníků do oblasti
1077 – 1307: seldžučtí Turci v Anatólii vytváří tzv. rúmský sultanát se
sídlem v Konyi
1203: Konstantinopol dobyta vojsky 4. křižové výpravy, která na území
Byzantské říše zřídila tzv. Latinské císařství, trvající až do roku 1261
1219 – 1237: vláda Sultána Alaeddina Keykubata I., za něhož dosáhl sultanát vrcholu
1243: seldžuci poraženi Mongoly v bitvě u Kösedag, sultanát vazalem mongolské říse
Konec 13. st.: Ertogrul zakládá kolem města Eskisehir svou mocenskou
základnu, kterou dále rozšiřuje jeho syn Osman (zakladatel
osmanské dynastie)
1396: bitva u Nikopole, ve které byla sultánem Beyazitem I. poražena
křížová výprava proti Turkům, kterou zorganizoval císař a král
Zikmund Lucemburský
1453: dobytí Konstantinopole, zánik Byzantské říše, Istanbul se stává
hl.m.Osmanské říše
1520 – 1566: vláda sultána Süleymana Nádherného, za kterého dosáhla
Osmanská říše největšího rozmachu a vrcholu (1526 – bitva
u Moháče, ve které zvítězil Süleyman Nádherný nad českým
a uherským králem Ludvíkem Jagellonským a otevřel tak
cestu Habsburkům na český trůn.)
1683: 2. neúspěšné obléhání vídně (poprvé byla Vídeň obléhána za
Süleymana Nádherného roku 1529)
Konec 18. st . : v Osmanské říši začíná (s nástupem sultána Selima III.)
období reforem
Počátek 20. st.: uvnitř Osmanské říše narůstají nepokoje, které vrcholí
povstáním Mladorurků, kterí se fakticky ujímají vlády
1914: Osmanská říše vstupuje do 1. světové války po boku Německa
1918: po porážce ústředních mocností zbyla Osmanské řiši jen Anatólie
obsazená spojenci
1923: po boji za nezávislost je zrušen sultanát a vzniká Turecká republika
s hlavním městem v Ankaře, prvním prezidentem se stává
Mustafa Kemel, který zemi reformuje
1926 – odděleno náboženství (islám) od státu
1928: „Harf devrimi“ – zavedení latinky místo arabského písma
1934: nařízení o příjmeních (Mustafa Kemal dostává čestné příjmení:
Atatürk – otec Turků)
1938: Atatürk umírá
1945: vyhlašuje Turecko (do této doby neutrální v 2. světové válce) válku
nacistickému Německu
1947: Turecko se začíná orientovat na USA, se kterými uzavírá smlouvu
o spolupráci
1952: Turecko vstupuje do NATO (jeden ze zakládajících členů)
Od roku 1963: čekatelem na vstup do EU
1974: obsazení severní části Kypru
1982: nová ústava, prezidentem se stává generál Kenan Evren
1983: svobodné volby, hospodářská reforma, ministerským předsedou se stává Turgut Özal
1987: vstup do ES
1991: Süleyman Demirel (DYP – Strana správné cesty) se stává
ministerským předsedou koaliční vlády levého středu, od roku
1992 prezidentem
1994: komunální volby, posílení islámských sil, zostření hospodářské
krize
MUSTAFA KEMAL PAŠA ATATÜRK
Zakladatel a otec moderního Turecka
"Mír v zemi, mír ve světě"
"Yuratta sulh, cihanda sulh"
Noční Ankaře vévodí dvě výrazné a nádherně osvětlené dominanty, mešita se čtyřmi minarety Kacatepe a obrovská budova mauzolea.
V mramorovém sarkofágu zde od roku 1938 odpočívají ostatky velkého muže, hrdiny a zakladatele moderního tureckého státu Gazi Mustafy Kemala Atatürka – otce Turků. Jsou to dva symboly, které nejlépe charakterizují Atatürkovy snahy a také dnešní Turecko, neustále se prolínající vztah starého s novým, sekulárního s církevním. Turecký politik Mustafa Kemal Paša se narodil v roce 1881 v makedonském městě Saloniki (dnes Thessaloniki, resp. Soluň). Navštěvoval tam vojenskou akademii a zúčastnil se jako člen skupiny Mladoturků povstání v roce 1908 – 1909, v roce 1912 bojoval ve válce o Tripolis proti Itálii na Kyrenaice a byl během první světové války velitelem u úžiny Dardanely. Když byla v roce 1918 obsazena Řeky západní část Turecka, stáhl se tam Kemal Paša a organizoval tam v květnu 1919 odpor proti spojencům a proti Řekům a také přerušil vztahy se sultánskou vládou. V roce 1920 se stal předsedou Velkého národního shromáždění a vyhnal v letech 1921 – 1922 Řeky z Malé Asie. V roce 1921 obdržel čestný titul „Gazi“ (česky hrdina). V listopadu 1922 se mu podařilo odstranit sultána. V následujícím roce vyhlásil republiku a byl zvolen 29.října 1923 jejím prvním prezidentem. Prezidentem zůstal až do své smrti. Zemřel 10.listopadu 1938 v Istanbulu. Jeho ostatky byly zprvu uloženy v Etnografickém muzeu v Ankaře, později byly uloženy od roku 1953 v Atatükově mauzoleu.
Mustafa Kemal byl nesporně pokrokový státník, který hluboce miloval svoji zem a svůj lid. Proto se chtěl tak zásadně rozejít s tím vším, co Turecko spojovalo s dávnou minulostí a přežitými tradicemi Osmanské říše. Usiloval o přiblížení Turecka k Evropě 20.století. Zavedl řadu reforem v politickém životě, v sociální oblasti i ve školství. Zavedl latinku, odstranil arabské písmo, provedl kalendářní reformu, odstranil nerovnoprávnost žen, zavedl změnu tradičního oblečení žen, zakázal nošení fezů (vyráběly se tenkrát ve Strakonicích), odstranil mnohoženství apod. Odstranil také vliv islámského náboženství na politiku i na výchovu obyvatel. Ustanovil Ankaru hlavním městem namísto Istanbulu, odstranil tituly a zavedl u Turků příjmení. Sám pak od Velkého národního shromáždění dostal čestné příjmení Atatürk, což česky znamená „Otec Turků“.
Atatürk jako bývalý důstojník dal také armádě postavení ve státní struktuře a ve společnosti. V průběhu 20. a 30.let budoval postupně stát. Dokázal odolat všem nástrahám zvenčí, udržel si značný odstup od Stalina i od Hitlera. Vtiskl zemi demokratické základy. Není proto divu, že se jeho přísná tvář dívá z obrazů snad ve všech úředních místnostech a nezřídka i v domácnostech. Jeho portrét si můžete prohlédnout na všech bankovkách tureckých lir. Nejde přitom o žádný kult, nýbrž o hlubokou a nepředstíranou úctu, kterou Turci k tomuto muži z vděčnosti již po generace chovají.
Informace od A do Z:
Automobily – základní informace pro řidiče:
V Turecku je vyžadován mezinárodní řidičský průkaz. K půjčení auta se vyžaduje mezinárodní řidičský průkaz, který musí být v držení jeho majitele nejméně po dobu 1 roku a ten musí být starší 21 let. Pro půjčení motocyklu platí obdobné podmínky, pouze věková hranice je snížena na 18 let, pro motocykly do 50 ccm na 15 let. Pro případnou silniční kontrolu je však dobré mít s sebou také platný cestovní pas. Pravidla silničního provozu i značky odpovídají mezinárodnímu standardu, coz se bohužel nedá říci o stylu jízdy mnohých místních řidičů. Řízení automobilu v Turecku proto vyžaduje zvýšenou pozornost.
Stav vozovek se dle oblastí různí. Opatrnost je potřeba hlavně v zatáčkách, které mohou vynášet. Povolená rychlost osobních utomobilů ve městě je 50 km/hod. a mimo něj pak 90 km/hod. Maximální povolená rychlost na dálnicích činí 120 km/hod. Benzín („benzin) či naftu („mazot“) si můžete zakoupit u četných čerpacích stanic, které fungují non-stop.
Autopůjčovny:
Možnost pronájmu vozu je v Kemeru a přilehlých vesničkách široká. Autopůjčovny se nalézají prakticky kdekoli ve městě. Ceny i kvalita nabízených automobilů se však velmi různí. Jestliže si hodláte půjčit automobil, můžete využít i služeb nabízených přímo cestovní kanceláří Čedok. Konkrétní cenovou nabídku naleznete v kapitole „fakultativní výlety a služby“ tohoto manuálu.
Před zapůjčením vozidla si automobil dobře prohlédněte, aby Vám po jeho navárcení nebyly účtovány možné škody, které Vámi nebyly způsobeny! Doporučujeme nenechávat doklady k vozu v zaparkovaném automobilu, ale spíše je nost s sebou. Zapůčit si můžete také jízdní kola, motorky nebo mopedy.
Bakšiš:
Bakšiš, česky spropitné patří neodmyslitelně k životu ve většině islámských zemí. V restauracích je obvyklé dávat spropitné ve výši asi 10% z placené částky. I když není povinné spropitné dát, je přinejmenším vhodné jídlo a služby pochválit. Jste-li spokojeni s prací pokojských v hotelu, ponechte bakšiš ve výši 0,5 až 1 YTL za osobu a pokoj. Využijete-li služeb některé z místních taxislužeb, obvykle řidič očekává, že účtovanou částku zaokrouhlíte směrem nahoru. Spropitné se dává i řidičům autobusů při fakultativních výletech nebo při transferu z letiště, obvykle 1 EUR za osobu.
Pozor, v některých restauracích je spropitné automaticky zahrnuto do celkové částky, jinde nikoli. Je proto dobré předem se informovat.
Banky:
Otevírací doba bank je od pondělí do pátku 08:30 – 12:00 a 13:30 – 17:00 hodin. Poplatek za směnu zde ale obvykle bývá vyšší, než je tomu v soukromých směnárnách po městě. (Směnárna se turecky řekně „Döviz“.) Nejsnáze směnitelnými jsou eura a americké dolary. Tyto měny vývají běžně akceptovány ve většině obchodů i restaurací.
Aktuální kurz je: 1 EUR = 1,85 YTL, 1 USD = 1,45 YTL
(1 YTL = cca 14,5 až 15 Kč) uvedené údaje jsou z ledna 2007
Banky také přijímají mezinárodní platební karty, např.Visa, Eurocard, MasterCard, American Express, JCB atd. V letištní směnárně můžete před zpátečním letem směnit přebytečné turecké liry na valuty. Je k tomu zapotřebí potvrzení o směně valut na turecké liry. České banky turecké liry nepřijímají.
Čas:
Místní čas je oproti ČR posunut o jednu hodinu napřed. Změny letního a zimního času se řídí stejnými zákonitostmi jako v ČR. (Letní čas začíná v březnu a končí v říjnu).
Doprava:
K nejrozšířenějším typům místní přepravy patří tzv. dolmuše – neboli minibusy. Nejezdí sice podle žádných jizdních řádů, ale za to v krátkých časových intervalech. Cena za přepravu je jednotná (visí na předním skle zevnitř) a platí se přímo řidiči. Na frekventovanějších místech bývají zastávky označené velkým tiskacím písmenem D, jinak můžete nastupovat a vystupovat kdekoliv. Nevýhodou dolmuší bývá, že nejsou klimatizovány a že se na ně časově nedá spoléhat. Dále můžete využít služeb místní taxi služby. Automobili taxi služby jsou vždy žluté barvy, označeny nápisem „taksi“. Funguje zde jednotné jízdné. Po dvanácté hodině v noci do šesté hodiny ranní jsou ceny vyšší!
V Antalyi a Side se nacházejí také autobusová stanoviště, sloužící meziměstské dopravě. V Istanbulu je doprava zajišťována tramvajemi, městskými autobusy, metrem nebo dolmuší.
Elektřina:
Proud je v Turecku stejný jako v ČR – 220V, není proto potřeba adaptérů. Dochází však často k výpadkům proudu. (Pozor při práci s notebookem zapojeným do sítě!)
Fotografování:
V Turecku je zakázáno fotografovat vojenské objekty a vše, co s vojenskou tématikou nějak souvisí. Zákaz fotografování je označen přeškrtnutým fotoaparátem, popřípadě nápisem „Fotograf cekilmez/Fotograf cekmek yasaktir“ (Fotografování zakázáno). Je neslušné fotografovat v mešitě v době, kdy probíhá modlitba. Pokud se v této době rozhodnete k fotografování, je nutné minimálně nepoužívat blesk!
V některých muzeích je nutné si za fotografování (či natáčení) připlatit speciální příplatek.
Pokud hodláte fotografovat lidi, je lepší vyžádat si k tomu jejich svolení.
Jídlo a nápoje:
Dnešní turecká kuchyně v sobě spojuje nomádskou tradici s čerkeským, arabským a řeckým kuchařským uměním. Příznačná je zelenina připravovaná v nejrůznějších variacích. Kdo chce ochutnat pravou tureckou kuchyni, měl by navštívit jednoduchou „lokantu“ – je to dobrodružství, které stojí za to!!!
Předkrmy a polévky:
Předkrm (mezeler) si často můžete vybrat u bufetu sami. Bývají to opečené kousky jater s cibulí (arnavut cigeri), jogurtový krém s koprem, okurkami a česnekem (cacik), pasta z lilků (patlican kizartmazi), drůbeží krém s ořechy (cerkez tavugu), fazolový salát (piyaz), ostře kořeněný rajčatový protlak (azme ezme), hrášková kaše (humus), pikantní závitky z listového těsta s ovčím sýrem (sigara böresi) a mnoho dalších dobrot…
Polévky (corbalar) naproti tomu dostanete jen v prosté veřejné jídelně, které se říká „lokanta“. K nejčastěji nabízeným patří čočková polévka (mersimek corbasi), dršťková polévka (iskembe corbasi) nebo rýžová polévka s jogurtem ochucená mátou (yayla corbasi).
Hlavní jídla:
Restaurace, v nichž se stravují především zahraniční turisté se specializují výhradně na hlavní jídla připravovaná z masa. Na jídelníčku však najdete pouze pokrmy z hovězího, skopového nebo kuřecího masa, neboť používání a konzumaci vepřového zakazuje muslimům náboženství. Známý döner kebab z otáčivého grilu Vám nabídnou většinou ve veškerých menších občerstveních. Dalšími typickými pokrmy jsou adana kebab, což je mleté maso na špízu, köfte (kuličky z mletého masa) nebo siskebab (skopové na špízu). V letoviscích na pobřeží se můžete těšit na širokou a lákavou nabídku ryb a darů moře. Salát z chobotnice (ahtapodi salada), mořská parma (barbunya), pražma zlatá (cupra), mořský okoun (levrek), mečoun (kilic baligi), krevety (karides) nebo humr (istakos), které dostanete tak čerstvé jen na pobřeží Středozemního moře. Pro tureckou kuchyni jsou dále typická tzv. dormarar, zelenina plněná rýží a piniovými semínky, která se většinou servírují pouze vlažná.
Dezerty:
V létě se po hlavním jídle podává nejčastěji ovoce, třeba pocukrovaným meloun (kavun) nebo vodní meloun (karpuz), hroznové víno (üzüm) nebo pomeranče (portakal). Kdo má rád sladké, určitě neodolá zákuskům z listového těsta s ořechy a medem, jako je třeba baklava nebo bülbül yuvas.
Nápoje:
Přestože je Turecko islámská země, ve všech lepších restauracích (restoran) se k jídlu podávají alkoholické nápoje, pivo (bira) nebo víno (sarap), v prostých podnicích však nic podobného neočekávejte. Pivo je chutné (zkuste značku Efes, popř. Tuborg), víno je našinci chuťově vzdálenější. Z tureckých vín je pak možno doporučit víno Villa Doluca nebo Kavakli. Turci většinou pijí k jídlu ayran, slaný jogurt ředěný vodou, nebo minerální vodu (maden suyu), pitná voda v lahvích se jmenuje kaynak suyu. Národním nápojem je čaj (cay), který se připravuje z velmi silného nálevu a pak se ředí horkou vodou. Výborným alternativním řešením je jablíčkový čas (Elma cay), který se prodává v granulovém provedené a je to zajisté i pěkný dárek. Za běžnou denní dávku se považuje deset skleniček…Turecká káva (kahve) se připravuje vždy čerstvá a podává se s kávovou sedlinou. Večer pijí Turci anýzovou pálenku Raki, která se podává ředěná vodou. Po rozředění získá nápoj mléčnou barvu, takže vševědoucí Allah je přesvědčen o tom, že věřící pije mléko. Raki obsahuje 42% alkoholu a je vyrobeno z hroznů a anýzu.
SEREFE ! NA ZDRAVÍ !
Klimatické podmínky:
Turecko se vyznačuje rozmanitými klimatickými podmínkami, které se liší oblast od oblasti. Na pobřeží panuje středomořské klima, které je typiské mírnými zimami a horkými, vlhkými léty, zatímco ve vnitrozemí je klima suché, kontinentální. Pro něj jsou chrakteristická horká, suchá léta, ale také velmi studené zimy. Zejména východní část země je proslulá množstvím sněhu v zimě a teplotami pod nulou. Srážky jsou nejintenzivnější v černomořské oblasti. Ročně dosahují zhruba 2500 milimetrů.
Kriminalita:
Turecko patří k nejbezpečnějším destinacím v oblasti, prosto je ale dobré držet se běžných bezpočnostních opatření. Veškeré cennosti, letenky, pojištění, šperky, peníze i cestovní doklady doporučujeme nechávat v hotelových trezorech nebo v trezorech přímo na pokojích. Zvýšenou opatrnost je třeba dávat si v přeplněných dolmuších, na tržištích, ale také na pláži. Pokud možno, nikdy nenechávejte Vaše věci bez dozoru!
Lékárny: („ECZANE“)
Turecku jsou lékárny označeny „Eczane“ (vyslovuje se „Edžzane“) a naleznete je poměrně bez problémů všude po městě. Otevřeno mají každž den od 9 do 19 hodin, přičemž v několika lékárnách funguje také noční provoz. Non-stop lékárna je označena nápisem „Nobetci-Eczane“. V lékárnách dostanete i mnoho léčiv bez receptu, mnohdy zde koupíte i drogistické zboží, zejména pak prostředky k hubení hmyzu apod.
Měna:
Od 1.1.2005 platí v Turecku tzv. Nová turecká lira (YTL). Jedna Nová turecká lira se skládá ze 100 Nových kurušů (TKr) – 1 YTL = 100 TKr.
Pošta:
V Turecku se pošta značí velkými tiskacími písmeny PTT. V každém městě či rekreační oblasti se nachází přímo v centru města.
Můžete zde zakoupit telefonní karty, jejichž ceny se liší podle počtu jednotek. Telefonní automaty jsou umístěny přímo před poštou, ale také všude po městě, občas i v hotelových recepcích. Na poště můžete mimo jiné zakoupit poštovní známky.
Slunění:
Vystavování se slunečním paprskům je třeba hlavně zpočátku „dávkovat“ velmi obezřetně. Především mezi 12.00 a 16.00 hod. je sluneční záření pro Vaši pokožku velmi nebezpečné. Samozřejmostí je používání opalovacích krémů s vysokým UV faktorem, nošení slunečních brýlí a letní čepice či klobouku. Po vykoupání v moře se důkladně osprchujte sladkou vodou, abyste se vyvarovali nepříjemné sluneční alergie. Pijte hodně tekutin, zamezíte tak dehydrataci pokožky.
Směnárny:
Kurs turecké liry je vlivem vysoké inflace značně pohyblivý. Jelikož je TL měnou nekonvertibilní, přijíždí většina turistů vybavena některou konvertibilní měnou, nejčastěji eurem či americkými dolary. Ty můžete na místě směnit bez jakýchkoliv problémů, směnáren je zde opravdu dost. Měnit můžete v pobočkách tureckých bank, směnárnách a téměř i v každém hotelu. Kurs je vyhlašován pro každý všední den Tureckou národní bankou, podle něj pak upravuje každá směnárna svůj kursovní lístek, který bývá vyvěšen spolu s údajem o výši manipulačního poplatku (ang. Commission fee). Většina směnáren však mění bez tohoto manipulačního poplatku, což poznáte podle nápisu „No commission“. Oproti tomu hotely tento manipulační poplatek účtují (obvykle 2% - 4%). Pouze některé směnárny vyžadují při výměně peněz cestovní pas, zvláště měníte-li americké dolary (časté padělky). Zatímco banky mají stálou otevírací dobu, směnárny fungují podle zájmu turistů. Každá směnárna Vám vystaví doklad o směně s údaji jako např.název směnárny, kurs, nabídnutá valuta atd. Upozorňujeme, že směnárny nepřijímají mince cizích valut, které však můžete udat v některých obchodech. Nevyměňujte si zbytečně velké množství peněz na TL, neboť turecká lira není volně směnitelná, zbyde-li Vám nějaký obnos TL, lze jej za nevýhodný kurs směnit při odletu z Turecka na letišti, máte-li potvrzení o směně valut na TL. K výměně cestovních šeků je ve směnárně třeba cestovní pas ! Upozorňujeme na nebezpečí při pokoutné směně peněz !
Starožitnosti:
Je zakázáno vyvážet starožitnosti a umělecké předměty, které byly náhodně nalezeny či nezákonně zakoupeny v Turecku. Opravdoví zájemci by měli nakupovat pouze u autorizovaných prodejců. Kopie starožitností lze vyvážet bez problémů.
Trezor:
Trezory jsou k dispozici za poplatek (v některých hotelech zdarma) v každém hotelu. Doporučujeme si trezor zaplatit a uložit do něj cenné věci a větší peněžní obnosy, popř.i letenky či pasy.
Suvenýry:
Typickým tureckým suvenýrem bývá koberec, výrobky ze zlata nebo kůže. Při koupi těchto produktů je však třeba dbát zvýšené opatrnosti! Cestovní kancelář Akay neručí za výrobky zakoupené mimo rámec organizovaných výletů!
Mimo tyto předměty však může být vhodným dárkem také tzv. NAZAR Boncuk, modrobílé oko, které by Vás mělo chránit před uhrančivým pohledem a s kterým se tady setkáte na každém kroku, umělecké výrobky z mědi, keramiky a onyxu, vodní dýmka (nargile) či koření.
Svátky:
Mezi nejdůležitější turecké svátky patří Seker bayram (cukrový svátek) a Kurban bayram (svátek obětování). Jedná se o svátky pohyblivé (podobně jako u nás Velikonoce), které se řídí lunárním kalendářem. Seker bayram je svátek ukončující půst v posvátném měsící Ramadánu. Rodina a přátelé se scházejí ke společnému veselí a stolování, děti dostávají od starších sladkosti. Obdobně se lidé navštěvují také o Kurban bayramu. Během tohoto svátku kupují bohatší rodiny na trzích ovce, krávy či jinou zvěř, jejíž maso po zabití rozdají chudším. Oba svátky jsou náboženského typu, Seker bayram se slaví po dobu 3 dnů, Kurban bayram po dobu čtyř dní. Po tuto dobu je kromě úřadů a bank uzavřena i většina obchodů. U příležitosti obou svátků se peče velké množství sladkého pečiva, lidé si kupují nové oblečení a dávají si dárky. Vedle těchto oficiálních svátků existují ještě další státní svátky, kterými jsou:
- Nový rok (1.leden), který se slaví obdobně jako u nás Vánoce,
rodiny se scházejí dohromady a lidé si dávají vzájemně dárky.
- Den nezávislosti a dětí (23.duben) je oslavou prvního zasedání Velkého
národního shromáždění v Ankaře.
- Den mládeže a sportu (19.květen) připomíná výročí narození Atatürka.
- Svátek vítězství (30.srpen) oslavuje vítězství tureckých jednotek nad řeckými
okupanty.
- Svátek republiky (29.říjen) se slaví u příležitosti vyhlášení republiky roku 1923.
Telefonování:
Předvolba do ČR je 00420 + Vámi požadované číslo. Telefonování z Turecka se dá buď přímo z hotelu za daný poplatek, z pošty nebo prostřednictvím telefonních karet, což je zároveň varianta nejlevnější! Telefonní karty si můžete zakoupit na poštách nebo u novinových stánků. Ceny na poštách jsou fixní, ostatní prodejci si k nim přidávají menší přirážku. Telefonní karty jsou buď měkké, ohebné, opatřené magnetickým páskem (jsou rozšířenější) nebo tvrdé s čipem. Jejich ceny se liší podle počtu daných jednotek. Telefonní automaty jsou umístěny přímo před poštou a dále po městě. Z Turecka je možné volat do ČR také na účet volaného. Nejprve vytočíte 00800 420 1177, kde se Vám ozve český operátor, kterému sdělíte číslo volaného a své jméno.
Máte-li s sebou mobilní telefony, nezapomínejte, že platíte i za příchozí hovory! Pokud chcete být neustále na příjmu, ale tyto hovory neplatit, můžete si zakoupit předplacené karty (hazir kart) s tureckým číslem, které nabízí hned několik operátorů. Telefonní směrové číslo Turecka je: 0090 a směrové číslo oblasti Antalya = 0242. volané číslo se tedy např. z ČR vytáčí následovně: 0090 242 1234567 (pokud voláte na pevnou linku).
Upozornění:
• Z Turecka je přísně zakázáno vyvážet archeologické předměty
všeho druhu!
• V Turecku je zakázáno fotografovat vojenské objekty!
• V Turecku je zakázáno urážet či jinak zesměšňovat Atatürka, tureckou
vlajku a jiné symboly národní identity!
• Voda z vodovodu je sice pitná, ale obecně se její pití NEDOPORUČUJE!
Voda
Všeobecně platí, že vodu z vodovodu je lépe nepít (k vyčištění zubů, omytí potravit se běžně používá). Pitnou vodu je možno zakoupit v nejrůznějších baleních v potravinových obchodech a někdy i přímo v hotelech.
PROSÍME RODIČE, ABY DBALI NA PITNÝ REŽIM DĚTÍ !!!!!
Vyznání:
Obyvatelstvo v Turecku je z 98% procent muslimského vyznání. Návštěvník této země by na tuto skutečnost neměl zapomínat ! Islám totiž určuje i některá společenská pravidla – např. před vstupem do mešity je nutné zout obuv, do mešit se nesmí vstupovat v době bohoslužeb atd.
Zdravotní péče:
Lékařskou či stomatologickou péči poskytují četná nemocniční zařízení označená velkým tiskacím písmenem „H“ nebo červeným půlměsícem.
S pobytem v Turecku bývají většinou spojeny zdravotní komplikace jako například úpal, spálení sluncem, dehydratace či průjem. Mnoha z nich však můžeme vhodným chováním předcházet. Slunění může způsobit různá kožní onemocnění, doporučujeme proto používat vhodné opalovací emulze a omezit pobyt na slunci v době od 11 do 15 hodin.
Na prudké slunce se snažte zvykat pomaleji a nezapomínejte dostatečně pít.
Voda z vodovodu je sice pitná, micméně pít je se obecně nedoporučuje. U citlivějších jedinců může vyvolat žaludeční nevolnost či střevní potíže. Ty může způsobit také turecká kuchyně, která je oproti evropské o něco mastnější. Doporučuje se proto zajídat předkrmy a jídla místním chlebem.
Důležité kontakty:
Pohotovost: 112
Policie: 155
Četnictvo: 156
Hasiči: 110
Dopravní nehody: 154
Kontakty na zastupitelské úřady ČR:
Velvyslanectví ČR v Turecku:
(Embassy of the Czech Republic)
Ugur Mumcu Cad. 100
G.O.P. 06770 Ankara
e-mail: ankara@embassy.mzv.cz
tel.: 0312 / 405 6139, 0312 / 405 6141
fax: 0312 / 446 3084
Vedoucí úřadu: PhDr. Eva Filipi
Provozní hodiny: PO-ČT 08:30 - 17:00, PÁ 08:30 - 14:00
Generální konzulát ČR v Turecku:
(Consulat Generale of the Czech Republic)
Abdi Ipekci Cad. 71
80212 Macka / Istanbul
e-mail: istanbul@embassy.mzv.cz
tel.: 0212 / 2329046, 0212 / 2309597(po 17.hod – záznamník)
fax: 0212 / 2319493
Vedoucí úřadu: PhDr. Martin Jankovec
Provozní doba (pro veřejnost): PO-PÁ 09:00 - 14:00
Honorální konzulát ČR v Antalyi:
1385 Sokak No. 20
TR-07100 Antalya
e-mail: antalya@honorary.mzv.cz
tel.: 0242 / 3226183
fax: 0242 / 3226182
Vedoucí úřadu: Serdar Akaydin
Provozní hodiny úřadu: PO-PÁ 14:00 - 17:00
INFORMACE V KOSTCE
Oficiální název státu: Türkiye Cumhuriyeti
Státní zřízení: pluralitní republika
Datum vzniku státu: 29.10.1923
Administrativní dělení: 81 provincií(il), které se dělí na okresy (ilce)
Hlavní město: Ankara
Rozloha: 780 000 km2
Počet obyvatel: 68 000 000 (rok 2003)
Hustota osídlení: 92 na km2
Národnostní struktura: Turci (tvoří 80%), Kurdové (17%), Lazové, Arméni
Náboženství: sunnitský islám (99%), křesťanství a judaismus
Nejvyšší bod: Ararat (5165 m)
Úřední jazyk: turečtina
Měna: nová turecká lira (YTL)
Státní poznávací značka: TR
Telefonní směrové číslo země: 0090
Časové pásmo: GTM +2 (+1 hod. oproti středoevrospskému času)
Slovníček základních tureckých pojmů:
Pravidla turecké výslovnosti:
I = i „i bez tečky“ – čte se jako tvrdé y
C = dž
J = ž
S = š
C = č
G = ve spojení s: e,i,ö,ü se čte jako „j“, ale ve spojení s: a,i,o,u jen prodlužuje předcházející samohlásku!
Ü = přehlasované u – čte se stejně jako v němčině
Ö = přehlasované o – čte se stejně jako v němčině
Základní slovíčka:
Fráze:
Ahoj - Merhaba
Dobré ráno - Günaydin
Dobrý den - Iyi günler
Dobrý večer - Iyi aksamlar
Dobrou noc - Iyi geceler
Na shledanou - Hosca kalin
Ano - Evet
O.K. - Tamam
Ne - Hayir, Yok
Děkuji - Tesekkür ederim
Není zač - Rica ederim
Prosím - Lütfen
Jak se máte? - Nasilsiniz?
Nám se dobře, děkuji. – Iyiyim, tesekkür ederim.
Promiňte - Affersiniz
Kolik je hodin? - Saat kac?
Klíč - Anahtar
Dobrý - Iyi
Velmi dobrý - Cok iyi
Kde je ...? - ... nerede?
Nakupování:
Kolik to stojí? - Kac para?
Drahý - Pahali
Velmi drahý - Cok pahali
Levný - Ucuz
Velmi levný - Cok ucuz
Slave - Indirim¨
Já chci.... - Ben istiyorum....
Nápoje:
Voda - Su
Pivo - Bira
Čaj - Cay
Káva - Kahve
Horký - Sicak
Studený - Soguk
V nouzi:
Pomoc! - Imdat!
Zavolejte doktora! - Bir doktor cagrin!
Zvolejte policii! - Polis cagrin!
Hoří! - Yangin!
Číslovky:
1 - Bir
2 - Iki
3 - Üc
4 - Dört
5 - Bes
6 - Alti
7 - Yedi
8 - Sekiz
9 - Dokuz
10 - On
11 - On bir
12 - On iki
13 - On üc
20 - Yirmi
30 - Otuz
40 - Kirk
50 - Elli
60 - Altmis
70 - Yetmis
80 - Seksen
90 - Doksan
100 - Yüz
200 - Iki yüz
1000 – Bin
Více informací >> |
